Rytíř kapitán Jan Valerián z Lipové

„Proč se směješ?" zeptal se démon a zasekl dráp do rytířovy hrudi.

„Směji se proto, že to tak Pán chce. Směji se proto, že život je dobrý. Směji se proto, že jsi vstoupil do mého kruhu a jsi v mé moci. Teď se vrať odkud jsi přišel!”

Někteří rytíři vítězí silou paží, někteří nepřekonatelnou bystrostí či hbitostí a někteří zkrátka přežijí. Silou Jana Valeriána je víra. Nejen ta v Krista, ale také v to, že ráno vyjde světlo, že každá situace může mít dobrý konec a že žádný úsměv není nazbyt. 

Ne snad, že by zaostával v boji či nedokázal připravit chytrou léčku: stále je jedním z nejzkušenějších bojovníků na panství a mužem, který přežil desítky dobrodružství.

Jeho toulavá povaha mu přinesla přátele na mnoha panstvích a mezi mnoha bytostmi Šumavy. Zpět na Sychravo se ale vrací tak trochu jako cizinec a tak trochu jako žijící legenda - jak ale může člověk vůbec dostát tak vysokým závazkům? Jak může nezklamat? 

Rytíř Medjed

Ale mnozí nechápali, proč se k trestu tak krutému zavazuje dobrovolně. Ptali se ho rytíři i baroni, jestli snad svého pána miluje tak málo. 

On jim na to odvětil, že ho miluje tak moc, že sám přijme jeho spravedlnost.

Když se malý Medjed připlazil na Sychravo a prosil o azyl, musel mnoho let prokazovat svou užitečnost tvrdou prací. A když bylo Tomáši Albertovi šest let, dostal Medjeda jako osobního sluhu, strážce a hračku. 

S jiným pánem by to byla léta nejhoršího ponížení, ale Medjed se brzy stal nejen sluhou a věcí k obejmutí a poňuchňání (což měl dovoleno vždy jen a jen Albert Tomáš, jinému by Medjed ruku uhryzl), ale také  rádcem a snad i přítelem. 

Nikdy nečekal, že dostane svobodu. Přesto s ní vždy zacházel velmi uměřeně: zůstal u dvora, získal titul rytíře a stál vždy pevně na straně pánů ze Sychrava. Ne snad, že by jeho povaha byla vždy klidná a přátelská. Obzvláště když se noci prodlužují a zima přichází, je protivný, nerudný a dobrých slov má jen pomálu. Od každého jiného než nejbližších přátel ho také dokáží velmi rozčílit nevhodné vtipy. A jeho přátelé si často rádi počkají, než vtipálka Medjed po zemi protáhne, a až poté se do věci vloží.

Karel Ignác ze Sychrava

„Ha, tu stojí rytier, ktorý z lásky k pánu Lancelotovi podstúpi s vami boj."
A naskutku zabil dvoch jednou pikou a desiatich palošom.

Říká se, že Karel Ignác mohl být sám pánem tvrze, ale poklekl před svým bratrancem a odevzdal vládu nad krajem Albertu Tomášovi. 

Ale je se čemu divit? Říká se, že Karla Ignáce postihla nějaká strašlivá katastrofa, která zlomila jeho vůli k vládě. A jeho povaha možná nikdy nebyla povahou vládce: klidný, uměřený a dobrý společník, ale přirozený velitel? Nikdy. Stal se ale blízkým válečníkem svému bratranci.

A čekala je veliká dobrodružství. Co Karlovi chybělo v ambicích, doháněl silou paží a hbitostí těla. Když mu bylo osmnáct, vyhrál svůj první turnaj, a to tak, že svého nepřítele zcela zesměšnil a zranil natolik, že musel měsíc ležet se zlomenými žebry, zlomenou rukou a tisícem dalších oděrek. A tak rovnou našel přítele na celý život: poraženým ve finále byl Jan Valerián. Společně pak celá družina konala hrdinské činy a dospívala. Karel Ignác sice necestoval zdaleka tolik jako Jan Valerián, ale na rozdíl od Medjeda občas i Sychravo opustil.

Jeho návrat domů znamená mnohé: možná otevření starých ran, možná usmíření. Ale určitě přidělalo trochu starostí soutěžícím v turnaji, protože právě Karel Ignác nese znaky šampiona družiny a bude tedy družinu reprezentovat.

Martin Jan 

“A teď,” řekl král obrátiv se na Merlina,  “pověz nám, Merline, zda tento mladíček bude dobrým rytířem.”
“Bude, pane, protože je potomkem nejlepšího muže, který kdy žil na světě a v jeho žilách proudí královská krev.”

Martin Jan se narodil do prvního manželství pána Alberta Tomáše ze Sychrava. Velmi, velmi těžce nesl ztrátu matky i příchod nové ženy na panství a od mala rozděloval své okolí. Jedni jej milovali pro jeho bystrost a pro sladkost jeho pozornosti - i té poslední kuchařce si vzpomněl přinést květiny a nikdy nezapomněl zbrojnošům popřát dobré noci na hlídce, ať byl v jakémkoliv věku. To bylo při jeho dobrých dnech: leč s pubertou dobrých dnů ubývalo a uhrovitý mladík odmlouval, nadával a přikazoval čím dál častěji. Když ho otec vykázal z tvrze, lidem na Sychravu se prý ulevilo.

Často si však uvědomíme, že něco je pro nás důležité, až když to ztratíme.  Na Martina Jana se vzpomínalo po čase již jen v dobrém a když dorazily první příběhy o roztodivných výpravách a bojích družiny, začali se potají nižší šlechtici a služebnictvo těšit na návrat mladého pána. 

UPOZORNĚNÍ: Příběh Martina Jana pracuje s tématy incestu a sexuálního zneužívání.